Henkovo..i má druhá identita je celkem fajn :)

těžký život bez masa

Publikováno 13.03.2017 v 14:08 v kategorii Jídlo, přečteno: 24x

Popravdě, dost jsem přemýšlela nad tím, jaký by měl být můj první “článek” zde. A nakonec jsem se rozhodla, že asi není potřeba to příliš dramatizovat a prostě napsat první věc, která mě napadne. A napadla mě tato. Hlavně proto, že mám hlad :D

Popravdě, dost jsem přemýšlela nad tím, jaký by měl být můj první “článek” zde. A nakonec jsem se rozhodla, že asi není potřeba to příliš dramatizovat a prostě napsat první věc, která mě napadne. A napadla mě tato. Hlavně proto, že mám hlad :D


Jak lze vytušit z nadpisu, nejím maso. Momentálně se nacházím v takové zvláštní mezifázi mezi vegetariánem a veganem. Veganství je něco, k čemu bych se moc ráda co nejdříve dopracovala. Bohužel, být v jídle natolik vymezená od standardu, není v českých zemích vůbec nic jednoduchého. Ano, máme dle statistik velmi hezký počet vegetariánských a veganských restaurací. Ale co ten zbytek? Valnou většinu svých přátel do takových restaurací nedostanu, nebo určitě ne s železnou pravidelností. Znáte to – “Bez masa bych nepřežil!”. S tím ruku v ruce přichází problém nabídky českých restaurací. 


Popravdě, nikde na světě jsem neměla takový problém najíst se bez masa jako v České republice. Což mi přijde dost smutný. Na Ukrajině nebyl nikdy problém přizpůsobit mi jídlo. Do NYC jsem odlétala s obavami, zda ke mně země hamburgerů dokáže být v jídle shovívavá.. Nakonec jsem odjížděla tak o 5kg těžší, i přesto, co jsem tam nachodila za kilometráž :D V Amsterdamu.. no, v Amsterdamu jsem vlastně potkávala snad jenom restaurace a coffee shopy (že by to spolu souviselo? :D ). Takovou nabídku jídla jsem snad nikde jinde neviděla. Totálně jsem propadla indonéské kuchyni a i proto doufám, že si ji příští rok užiju až dost :)

V Německu, když jsem měla odjíždět na tréninkový kemp se svým tehdejším mnichovským týmem, bylo pro mě opět jídlo obava č. 1. Nakonec se ukázalo, že v našem sportovním středisku berou jako samozřejmost výběr ze tří jídel, z nichž jedno je vždy veg. A tím veg myslím vegan. Vegan, ze kterého se najíte. Vegan, které chutná a něco vám dá. Ne nudle s mákem. Ano, nudle s mákem. Ty neuvádím jen tak. Ty jsou, bohužel, standardem bezmasého jídla u nás. Vídám je celkem pravidelně v menu naší firemní kantýny.


V loňském roce jsme navštívili jih Švédska. Užívala jsem si vegetariánské burgery ze stánku, stejně jako naprosto exklusivní veg těstoviny v restauraci v centru. Sekce “vegetarian” znamenalo skutečné jídlo, nejenom několikerou variaci smažených sýrů s tatarkou a vrcholem české gastronomie – penne quattro formaggi. Proč je to tedy u nás problém? Pořád tomu totiž nedokážu přijít na kloub. Může za to lenost kuchařů, omezenost majitelů podniků nebo prostě jenom strach s “obyčejnou” restaurací vykročit z řady a začít to dělat jinak?


Ať už je to jakkoliv, nemám pro české restaurace, které se stále nezvládly probudit do 21. století, žádné pochopení. Mám po krk smažáků, mám po krk těstovin s rádoby sýrovými omáčkami, mám po krk vět “Můžeš si dát salát.” Vařit bez masa, popřípadě vegan, totiž není zas tak složité. Zvládá to i moje babička!

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?